Ženy v ecommerce: Jitka Dvořáková

Jitka Dvořáková je generální ředitelkou CZC.cz. Předtím působila několik dekád na vysokých pozicích ve společnostech Panasonic a Philips. „Pamatuju si první setkání se zaměstnanci, kde se mě slečna z účtárny zeptala, zda mi má kariéra nepřipadá jako sjezdovka dolů.”

Co na takové přivítání má člověk jako nový šéf říct? „Řekla jsem jí, že je mezi námi třicet let a že se člověku v životě mění priority. Když mi ve dvaceti někdo dal 500 EUR, koupila jsem si deset párů bot. Za stejné peníze o deset let později jednu značkovou kabelku. Ve 40 letech jsem za ně jela do Barcelony. V 50 letech jsem ani nikam nejela, ale koupila jsem si lístek na Sanfranciskou filharmonii. A až budu na smrtelné posteli, nebudu mít v hlavě boty ani kabelky, ale zvuk toho orchestru,” prozrazuje v knize Ženy v e-commerce Jitka.

Přesně tak to bylo i s CZC. „Dostala jsem partu pracovitých kluků, kteří mi dali šanci. Měli obrovské nasazení. Co se jeden den odsouhlasilo, šlo se druhý den dělat. Josef Matějka chtěl firmu dostat do zisku a připravit na prodej. Nechal na mně, jak se k cíli dostaneme. V Panasonic jsem byla jediná žena na jednáních s desítkami Japonců. V Philipsu první generální ředitelka, ještě k tomu z východní Evropy. Nikdo mi ale nedal takovou možnost tvořit s lidmi hodnotu. CZC je pro mě 100× víc než kariéra v Philipsu, byť to na papíře vypadá opačně.”

„Celé dětství se mi v hlavě odehrával paralelní svět. Dodnes čerpám z toho, že je mozek naučený vymýšlet a řešit scénáře.“

Co vás bavilo v dětství? 

Nejvíc jsem si jako malá hrála na velkou. Stavěla jsem si v lese domečky, půjčovala mámino oblečení, dělala dospělou a plánovala si život. Taky jsem četla májovky a hrála na Vinnetoua.

Hodně jsem jako malá psala. Příběhy, povídky. Vlastně celý život si z něčeho dělám poznámky, sepisuju, přepisuju. Raději píšu, než mluvím. Baví mě, že si u psaní můžu rozmýšlet. Až do dospělosti jsem žila druhý život v hlavě, kde jsem měla vysněné lidi. Byl to můj svět, který jsem měla místo čtení před spaním. Vždycky jsem si do něj zalezla, zavřela oči a představovala si. Jsem člověk, který hodně sní.

Zůstalo vám něco z toho hezkého magického světa?

Vymizely nereálné představy, jako že se třeba seznamuju s někým, s kým se v životě neseznámím. Pořád si přemýšlím. V hlavě si často vyřeším těžké situace.